09.07.2009
Divadélko ZELENÁ HUSAmá čest předvést: Járu Nováka podruhé - recenze
text,foto: (jjk)
Kdo nenavštívil v pátek 2.července dejvickou kavárnu Potrvá se ochudil o zajímavý a inspirativní zážitek, který posluchačům připravil Jaroslav Novák. Když se interpret tzv.vážné hudby pustí na cestu „písničkáře“ bývají výsledky všelijaké, ale v případě Jaroslava Nováka lze bez uzardění říci, že se toto rozhodnutí bezezbytku povedlo, ba naopak klubová scéna v něm získává nového zajímavého interpreta.
V Novákově případě se nedá úplně říci, že jde o útěk od klasické hudby. Písničky skládal tak říkajíc paralelně se studiem klasické kytary v Lidové škole umění a Pražské konzervatoři už od počátku osmdesátých let a to nejen tzv. do šuplíku, ale tehdy i pro jednu rockovou skupinu, ve které hrál na sólovou a basovou kytaru a zpíval. Jako autora ho ale dlouhý čas svazoval smysl pro odpovědnost za odevzdané dílo a věčná nespokojenost s výsledným produktem. Což ve své podstatě znamenalo a znamená periodické předělávání, přepisování skladeb či několik nekonečných variant aranže. Trochu tím připomíná některé básníky, kteří donekonečna své verše přepisovali a přepisují a zdokonalují (například „prokletý“ Charles Baudelaire přepisoval svůj „Splín“ stále dokola). V případě Járy Nováka je ale dobře, že se po mnoha letech profesionální interpretační tvorby na poli klasické hudby (včetně prezentace vlastních skladem) odhodlal i k čistě autorské prezentaci svých písní před publikem.
